Když Darwin roku 1859 vydal svou knihu O vzniku druhů, byla jeho teorie
pociťována jako zásadní změna pohledu na svět. Evolucí se rozumí neřízený
vývojový proces, kde si příroda vystačí sama; biblický princip stvoření s jeho
transcendentním přesahem byl odmítnut jako překonaný: "Darwin ve své
knize zpochybnil všechno, čemu lidé věřili o lidské duši, o Bohu nebo o smyslu
života." Prvním otřesem pro toto sebevědomí bylo objevení genetického kódu
a molekulárního základu života o sto let později. Reakcí byl vznik neodarwinistické
syntézy, předstírající, že to pro naturalistický výklad života neznamená
žádný problém. Dnes se ale ukazuje, že je to podobné, jako psát historii
katedrál s vyloučením architektů - nelze se tak dobrat pravdy. Pokračující výzkum
o informačním základu života a o složitosti mikrosvěta buňky evoluční
ortodoxii dále zpochybnil a vyústil do vzniku teorie inteligentního plánu, jako
diametrálně odlišného přístupu k živému světu. Znovu tak dochází k tomu, že
věda někdy musí zcela změnit způsob svého pohledu na svět, podobně jako
v případech spojených se jmény Kepler, Newton, Pasteur, Einstein či Planck.
Nyní je na řadě biologie.